Někdy je opravdu náročné udržet doma dobrou atmosféru, když obě děti vstávaly zadkem napřed, jsou podrážděné a pořádná hádka je na spadnutí téměř hned po „dobré ráno“. Takový den je například u nás ten dnešní. I když by si jedno dítko hrálo samo hezky, druhé je protivné a tak ho nenapadne nic lepšího než tomu druhému znepříjemňovat život a vyvolávat rozepře.
Jelikož napomínat obě „nehádejte se a neřvěte!“ se opravdu míjí účinkem, nezbývá než zatnout zuby a s úsměvem je přimět k produktivnější a hlavně tišší činnosti, kterou hned nezavrhnou jako děsně nudnou věc pro mimina.
Venku je pěkná kosa, takže musím pracovat s tím co mám doma. Pouštět televizi nebo počítač s nějakou hrou se mi opravdu nechce, protože ze zkušenosti vím, že to našim dětem nijak v takového náladě nepomůže. Pohádka je sice uklidní, ale náladu nezvedne a tak jen oddálí hádky na později. A u počítače by se stejně hádali kdo je teď a řadě, protože chce pochopitelně hrát každý úplně něco jiného. Pekli jsme nedávno, takže na výběr přichází v úvahu některá z následujících činností:
- vybarvování omalovánek
- vyrábění výrobků z papíru
- hrát si na vaření v kuchyňce a třeba „péct perníčky“ z plastelíny
- přemluvit je k velké bitvě proti potravinovým molům a pomoct mamince vyklízet a uklízet skříňky v kuchyni
(i kdyby jste moly nikdy neměli, děti děsně baví zkoumat obsah skříněk) - společné cvičení s dobrou hudbou (ne vždy se setká s nadšením)
- nebo vymyšlení stopovačky pro děti po bytě (ta ovšem vyžaduje menší přípravu nápověd a spolupráci obou dětí).
Někdy pomáhá i hraní krátkých deskových nebo karetních her. To je ale možnost pouze do doby, než jsou děti na sebe jako vlci. Pak už jsou lepší varianty s oddělenými činnostmi, které děti dělají paralelně, každý po svém.
Dnešní řešení záchrany dne
Nakonec jsem na to šla postupně. Nejdříve jsem dětem pustila audio pohádku Puntíkáři, napsanou Milošem Kratochvílem a namluvenou Davidem Prachařem. Po uklidnění osazenstva jsem přesvědčila mladšího člena gangu, zda by nechtěl na hraní barvy, štětec a omalovánky, které by mohl vybarvovat barvami. Samozřejmě je důležité podat to jako naprosto bezvadný nápad, protože je to lehčí než vymýšlet co namalovat a stejně se dá krásně hrát s barvami. A úplně sám! Světe div se, vyšlo to!
Tak jsme našli pěknou omalovánku (samozřejmě jednotlivé listy, klidně vytrhněte z tlustších omalovánek), kterých má dcera mraky a stejně už si nevybarvuje tak často jako dřív, namačkaly barvy na paletu, naplnily kelímek a vybraly štětce. Jakmile začala vymalovávat už byl u mě i starší potomek „Mamí, můžu taky?“ Bingo! „No jasně! Vyber si obrázek a nachystáme barvičky.“ Než se člověk naděje, děti si spokojeně vybarvují omalovánky poslouchají u toho audio pohádku a doma je klídek a pohoda.
Občas vyměníte vodu v kelímku a jinak máte na hodinku až hodinku a půl pokoj. Děti se uklidní, tvořivá činnost je usměrní, mají najednou lepší pocit, když se kouknou na hotové obrázky a hned jsou na sebe hodnější.
Rada na závěr: Doporučuju natáhnout někde v bytě provázek a suché obrázky na něj připnout kolíčky na prádlo. Dětem to udělá velkou radost. My máme takovou hezkou výstavku v bytě na chodbě. A pokud se bojíte, že děti vylijí vodu v kelímku, doporučuju pořídit nevylévací kelímky. Fungují, pokud nenalijete do kelímku víc vody než je plnící čára. V galerii jde vidět, že voda opravdu nevyteče.
Galerie
